Proč nejsou otevřené školy nekompenzuje se větší kontrolou jinde, třeba v průmyslu?

KoroNERV-20 vydal prohlášení, které apeluje na vládu, aby brala vážně dopady zavřených škol a omezení volnočasových aktivit dětí a mladých lidí na jejich vzdělávání, ale i celkové prožívání a na situaci celých rodin, které mnohdy nemají žádné řešení, jak "z toho ven". Psychická zátěž, vyvolaná společným působením omezení, trvale vyšší míry stresu a ne vždy dobrých rodinných podmínek může v časovém horizontu dlouhých měsíců a bez jasné perspektivy, bez “světla na konci tunelu”, působit silně destruktivně. To se děje a my to často nevíme, neboť současná vláda není schopna dostatečně zajistit ani zcela základní podmínky pro řešení covidové krize. Apelovat ale nestačí, je třeba doplnit nějaký návrh řešení, určitý první krok, jímž v tomto okamžiku nemůže být očkování. To spočívá zejména v tom, že školy budou vnímány jako silnější priorita z hlediska nutnosti zajistit jejich chod ve standardním režimu. V modelaci dopadů otevřených škol (respektive více otevřených škol) tak nutně musí vláda hledat kompenzační opatření. Během diskuse s ministrem školství Robertem Plagou, kterou před nedávnem organizoval Institut pro politiku a společnost, jsme se shodli na tom, že takovou kompenzací by měla být vyšší míra dohledu nad šířením koronaviru v jiných, opatřeními nezasažených ekonomicko-společenských procesech, jako je třeba průmyslová výroba. Při dostatečných testovacích kapacitách by bylo možné mnohem jednodušeji omezit míru šíření koronaviru a umožnit tak, aby bylo možné více otevírat školy, a to opět podle kritérií potřebnosti, která je nejvyšší u malých dětí, a rizikovosti, která naopak narůstá s věkem. Jinými slovy, kompenzací přísnějších opatření v průmyslu či v dalších oblastech by bylo možné rychleji otevřít alespoň celé první stupně, případně pokračovat v otevírání druhých stupňů ZŠ a také tam, kde to je akutní na úrovni středoškolské či vysokoškolské, což jsou zejména vzdělávací programy s praktickým výcvikem.