Šándor o ricinu: Ostuda. Naše ostuda. Naprosto proti logice. Vymysleli jsme si směšný příběh a kolem něj se vyřádila antiruská kampaň
| Generálem Andor Šándor |
7. 6. 2020 ParlamentníListy
Kauza „muž s ricinem“ je českou ostudou, která fatálně poznamenala vztahy s Ruskem. Bez ohledu na to, co vykládají někteří politici nebo experti. Podle bezpečnostního analytika Andora Šándora se jedná o ostudu, která se rodila od první chvíle, kdy jsme z anonymního udání, došlého české tajné službě, udělali veřejnou aféru, ve které mohli dát mnozí průchod své rusofobii. Nakonec celá věc neměla pro ČR žádné dobré řešení.Napsal jste na svém facebooku, že je zjevné, kdo je v kauze „muže s ricinem“ za hlupáka. Tak si to tedy řekněme, kdo je tím hlupákem?
My jsme tu vytvořili nějaký příběh, že tu někdo chce zabít naše komunální politiky. A kolem toho jsme rozvinuli velkou antiruskou kampaň, které bohužel kolidovala i s výročím osvobození Československa od nacismu. Udělali jsme řadu kroků, které ty vztahy s Ruskem nepochybně nijak nezlepšili.
My jsme si sami udělali problém, který jsme měli v rukou, a nevěděli jsme, co s ním. Ale on jednou nějak skončit musel. Takže jsme přišli s řešením, které bylo pro nás jediné možné. A řekli jsme, že pana Končakova obvinil pan Rybakov v rámci nějakých vzájemných vztahů na ambasádě.
Já si nedělám iluze o poměrech mezi diplomaty na ambasádách, na jedné jsem kdysi také sloužil. Ale že by jeden pracovník ambasády poslal tajné službě hostitelské země, která nepochybně tu ambasádu pečlivě sleduje, takové obvinění, to mi přijde jako velmi přitažený příběh. Kdyby se ten pan Rybakov chtěl někoho zbavit, tak to mohl udělat mnohem elegantněji v rámci domácích problémů a netahat do toho mezinárodní vztahy. To mi přijde opravdu jako ze sna.
Tento příběh nemohl dopadnout dobře, protože si BIS, a já nevím proč, naskočila na nějakého anonyma, který vypadal věrohodně. My nevíme, jak ta zpráva vypadala, jak byla věrohodná, ale BIS na ní naskočila. Pak to někdo pustil do médií, Respekt to rozehrál, a viděli jsme řadu vzedmutých vášní, které se pak ukázaly jako náš lapsus.
Přičemž tedy netvrdím, že ruská ambasáda je spolkem jehňátek, vůbec je nechci idealizovat.
Pojďme si to konkretizovat. Kdo na české straně byl podle vás tím největším „hlupákem“, za kým jde největší vina za tento průšvih?
To se dá těžko říct. Pokud se nejednalo o řízený únik z tajných služeb do Respektu, což taky nemůžeme vyloučit, tak je velkým malérem, že to uteklo na veřejnost. Že BIS dostane takovou zprávu, to se může stát. Ale ta věc potom utekla do médií a rozehrála se šíleným způsobem, ve kterém se popřela veškerá logika zpravodajské práce.
Logika zpravodajské práce je samozřejmě pro mnohé skryta, ale existuje. A podle této logiky Rusko nemělo žádný zájem a nic by nezískalo pokusem zabít pražské komunální politiky, kteří vystupují jednoznačně protirusky. Na to samozřejmě mají právo, druhá věc je, zda to této zemi neškodí.
Těžko říci, kdo je na české straně největší viník. Chápu, že pan premiér to nějakým způsobem musel dohrát. Když si vzpomenu na jeho první vyjádření, když řekl, že nikdo nesmí v České republice dělat takové věci, pokud je to pravda, tak pro mě už tehdy bylo zřejmé, že o validitě té informace vážně pochybuje. A teď to musel nějakým způsobem dohrát.
Ono to asi už ani jinak dohrát nešlo. Z naší strany. Zásadní otázkou je, jak na toto naše dohrání zareagují Rusové, jak celá ta aféra poznamená vzájemné vztahy. Klíč ke zjištění, jak moc se vzájemné vztahy poškodily, bude v tom, kteří dva čeští diplomaté budou v reakci vypovězeni z Ruska. Že budou dva je jasné, tak se to v mezinárodních vztazích dělá, ale je otázka, kteří to budou. Jestli to budou nějací zastánci protiputinovské opozice, nebo lidé vnímaní ruskou stranou tak, že nadměrně vyvíjejí špionážní aktivity. Nebo to bude někdo, kdo deklarovaně na ambasádě zastupuje zpravodajské služby. Z toho poznáme, jak vážně byly vzájemné vztahy poškozené.
Opravdu bych se teď ale zdržel toho, abych ukazoval na největšího viníka na české straně. Těch chyb se stala celá řada. Celkově lze říci, že reakce na ten anonym byla přestřelená. Hlavně tím, že se to dostalo do Respektu a začalo si žít svým životem.
To se dá těžko říct. Pokud se nejednalo o řízený únik z tajných služeb do Respektu, což taky nemůžeme vyloučit, tak je velkým malérem, že to uteklo na veřejnost. Že BIS dostane takovou zprávu, to se může stát. Ale ta věc potom utekla do médií a rozehrála se šíleným způsobem, ve kterém se popřela veškerá logika zpravodajské práce.
Logika zpravodajské práce je samozřejmě pro mnohé skryta, ale existuje. A podle této logiky Rusko nemělo žádný zájem a nic by nezískalo pokusem zabít pražské komunální politiky, kteří vystupují jednoznačně protirusky. Na to samozřejmě mají právo, druhá věc je, zda to této zemi neškodí.
Těžko říci, kdo je na české straně největší viník. Chápu, že pan premiér to nějakým způsobem musel dohrát. Když si vzpomenu na jeho první vyjádření, když řekl, že nikdo nesmí v České republice dělat takové věci, pokud je to pravda, tak pro mě už tehdy bylo zřejmé, že o validitě té informace vážně pochybuje. A teď to musel nějakým způsobem dohrát.
Ono to asi už ani jinak dohrát nešlo. Z naší strany. Zásadní otázkou je, jak na toto naše dohrání zareagují Rusové, jak celá ta aféra poznamená vzájemné vztahy. Klíč ke zjištění, jak moc se vzájemné vztahy poškodily, bude v tom, kteří dva čeští diplomaté budou v reakci vypovězeni z Ruska. Že budou dva je jasné, tak se to v mezinárodních vztazích dělá, ale je otázka, kteří to budou. Jestli to budou nějací zastánci protiputinovské opozice, nebo lidé vnímaní ruskou stranou tak, že nadměrně vyvíjejí špionážní aktivity. Nebo to bude někdo, kdo deklarovaně na ambasádě zastupuje zpravodajské služby. Z toho poznáme, jak vážně byly vzájemné vztahy poškozené.
Opravdu bych se teď ale zdržel toho, abych ukazoval na největšího viníka na české straně. Těch chyb se stala celá řada. Celkově lze říci, že reakce na ten anonym byla přestřelená. Hlavně tím, že se to dostalo do Respektu a začalo si žít svým životem.