Starší generace má stále odpor k propagandě. Proto po zhlédnutí vyhrocené kampaně v médiích bude volit Zemana, soudí Jaroslav Bašta.
11.1. 2018 Rukojmí, rozhovor
„Nevylučuji, že do případného druhého kola postoupí s Milošem Zemanem právě Mirek Topolánek, a zopakuje tak roli Karla Schwarzenberga před pěti lety,“ komentuje šanci prezidentských kandidátů bývalý ministr a velvyslanec Jaroslav Bašta, který se domnívá, že Zeman může vyhrát už v prvním kole. A že se současný prezident neúčastní diskusí v médiích s ostatními kandidáty? „Jak chcete debatovat s lidmi, kteří svou kampaň postavili na tom, že jsou vaším programovým opakem? Za Milošem Zemanem jsou výsledky pěti let ve funkci. Protikandidáti jen slibují, že budou jiní...,“ uvedl Bašta.
V prosinci jste zmiňoval v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že „nervozita dosavadního ‚favorita‘ volby Jiřího Drahoše naznačuje, že první kolo vyhraje Miloš Zeman a druhé se nejspíše nebude konat.“ Pozměnil jste od té doby nějak názor?
Názor jsem nezměnil. Výsledek prvního kola volby bude záviset na volební účasti. Bude-li nižší, Miloš Zeman by v něm mohl získat nadpoloviční většinu.
Pokud bude druhé kolo, jaký je váš předpoklad, kteří kandidáti postoupí? Co rozhodne?
Také v tomto případě postoupí s největším počtem hlasů Miloš Zeman, podle dosavadních výsledků průzkumů by druhým postupujícím byl Jiří Drahoš, ovšem analogie s minulou přímou prezidentskou volbou napovídá, že druhým postupujícím nejspíš bude Mirek Topolánek. Naznačuje to jeho agresivní a nápaditá kampaň.
Zeman, Drahoš, Horáček, Topolánek. To jsou kandidáti v čele peletonu uchazečů o Hrad. Kdo dělá nejlepší kampaň, kdo to naopak v poslední fázi před volbami nezvládá?
Z mého osobního pohledu má nejsnazší pozici Miloš Zeman, kterému se ve volbách zúročí především jeho návštěvy regionů a stovky rozhovorů s potenciálními voliči. Situaci mu velmi usnadňují jeho protikandidáti, kteří (až na jednu výjimku) vystupují jako kolektivní Antizeman. Velkou roli sehrává také neobjektivita médií hlavního proudu. Ta na něho útočí už pět let, takže mu paradoxně přinášejí hlasy všech, kteří nemají rádi mediální podrazy.
Jiří Drahoš postavil svůj mediální obraz pouze na tom, že je jiný než současný prezident. Jeho kampaň je dlouhá, celou dobu se těší mimořádné podpoře veřejnoprávních médií, ovšem nedávný průzkum ukázal, že 50 % dotázaných občanů ho nezná. Navíc on i jeho volební štáb se dopouštějí hrubých chyb – opisování od Horáčka, strach z ovlivnění voleb cizími zpravodajskými službami atp. Vyvolává to ve mně vzpomínky na podobně koncipovanou strategii Jana Fischera před pěti lety, kterého nakonec podrazil jeho vlastní volební štáb. Nejspíš budeme sledovat něco velmi podobného i v tomto případě.
Michal Horáček patří mezi ty vzácné typy lidí, kteří v životě dosáhli téměř všeho, čeho si zamanuli. Zbohatl, stal se slavným textařem, v listopadu 1989 se velmi příhodně angažoval ve vrcholové politice a na rozdíl od svého kolegy Kocába toho nevyužíval pro vytváření mediálních mýtů. Přesto se loni rozhodl kandidovat na prezidenta. Možná proto, že vyšší post v této zemi není. Náklady na kampaň si hradí sám. Musí tušit, že neuspěje, ale svým povahovým založením je hazardní hráč.
Mirek Topolánek vstoupil do prezidentských voleb skutečně na poslední chvíli. Zvolil odlišnou strategii než ostatních sedm protikandidátů současného prezidenta, takže nevystupuje jako Antizeman, ale spíše jako jeho mladší alternativa schopná kompromisů. Přebírá i některá jeho témata v naději, že přetáhne také jeho voliče. S ohledem na jeho mediální pověst si myslím, že měl začít s kampaní daleko dříve. Přesto nevylučuji, že do případného druhého kola postoupí s Milošem Zemanem právě Mirek Topolánek, a zopakuje tak roli Karla Schwarzenberga před pěti lety. Samozřejmě také v kole druhém.
Kdybyste měl říct pár slov ke všem devíti kandidátům na prezidenta, s jakými lidmi máme tu čest?
Miloš Zeman zřejmě považuje své zvolení na druhé funkční období za završení své politické kariéry a možnost dotáhnout do konce své záměry, které časově překračují prvních pět let.
Jiří Drahoš již byl prezidentem Akademie věd, takže touží po získání stejného titulu na nejvyšší úrovni a slibuje, že bude jiný než Miloš Zeman.
Michal Horáček si klade vysoké cíle a jako cti dbalý hazardní hráč riskuje jen svůj vklad.
Mirek Topolánek se pokouší o návrat do politiky, a aby nevstoupil do stejné řeky (byl úspěšným předsedou politické strany a premiérem), kandiduje na prezidenta.
Přiznám se, že zbylých pět kandidátů podvědomě zahrnuji do množiny stoupenců olympijské myšlenky – „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“. Z praktického hlediska by jejich účast mohla odvrátit vítězství Miloše Zemana v prvním kole. Takže stručně:
Pavel Fischer, můj bývalý kolega z MZV, chce, aby v průběhu předvolebních debat více zazněla témata mezinárodní politiky a ostrá kritika MZ. Obojí se mu zatím daří.
Marka Hilšera jsem si zapamatoval, že v roce 2014 použil stejnou formu protestu jako ukrajinské hnutí FEMEN, když se obnažil na tiskovce Úřadu vlády, aby protestoval proti ruskému prezidentovi a anexi Krymu. Nevím, je-li to dostatečná kvalifikace na funkci prezidenta České republiky.
Vratislav Kulhánek kandiduje za obnovovanou stranu ODA, což nejspíše představuje klíčovou informaci o důvodu jeho účasti v kampani.
Jiří Hynek je prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, nicméně kandiduje za své za stranu Realisté.
Petr Hannig má zřetelně kromě muziky také rád politiku, a tak se v kampani docela snaží.
Názor jsem nezměnil. Výsledek prvního kola volby bude záviset na volební účasti. Bude-li nižší, Miloš Zeman by v něm mohl získat nadpoloviční většinu.
Pokud bude druhé kolo, jaký je váš předpoklad, kteří kandidáti postoupí? Co rozhodne?
Také v tomto případě postoupí s největším počtem hlasů Miloš Zeman, podle dosavadních výsledků průzkumů by druhým postupujícím byl Jiří Drahoš, ovšem analogie s minulou přímou prezidentskou volbou napovídá, že druhým postupujícím nejspíš bude Mirek Topolánek. Naznačuje to jeho agresivní a nápaditá kampaň.
Zeman, Drahoš, Horáček, Topolánek. To jsou kandidáti v čele peletonu uchazečů o Hrad. Kdo dělá nejlepší kampaň, kdo to naopak v poslední fázi před volbami nezvládá?
Z mého osobního pohledu má nejsnazší pozici Miloš Zeman, kterému se ve volbách zúročí především jeho návštěvy regionů a stovky rozhovorů s potenciálními voliči. Situaci mu velmi usnadňují jeho protikandidáti, kteří (až na jednu výjimku) vystupují jako kolektivní Antizeman. Velkou roli sehrává také neobjektivita médií hlavního proudu. Ta na něho útočí už pět let, takže mu paradoxně přinášejí hlasy všech, kteří nemají rádi mediální podrazy.
Jiří Drahoš postavil svůj mediální obraz pouze na tom, že je jiný než současný prezident. Jeho kampaň je dlouhá, celou dobu se těší mimořádné podpoře veřejnoprávních médií, ovšem nedávný průzkum ukázal, že 50 % dotázaných občanů ho nezná. Navíc on i jeho volební štáb se dopouštějí hrubých chyb – opisování od Horáčka, strach z ovlivnění voleb cizími zpravodajskými službami atp. Vyvolává to ve mně vzpomínky na podobně koncipovanou strategii Jana Fischera před pěti lety, kterého nakonec podrazil jeho vlastní volební štáb. Nejspíš budeme sledovat něco velmi podobného i v tomto případě.
Michal Horáček patří mezi ty vzácné typy lidí, kteří v životě dosáhli téměř všeho, čeho si zamanuli. Zbohatl, stal se slavným textařem, v listopadu 1989 se velmi příhodně angažoval ve vrcholové politice a na rozdíl od svého kolegy Kocába toho nevyužíval pro vytváření mediálních mýtů. Přesto se loni rozhodl kandidovat na prezidenta. Možná proto, že vyšší post v této zemi není. Náklady na kampaň si hradí sám. Musí tušit, že neuspěje, ale svým povahovým založením je hazardní hráč.
Mirek Topolánek vstoupil do prezidentských voleb skutečně na poslední chvíli. Zvolil odlišnou strategii než ostatních sedm protikandidátů současného prezidenta, takže nevystupuje jako Antizeman, ale spíše jako jeho mladší alternativa schopná kompromisů. Přebírá i některá jeho témata v naději, že přetáhne také jeho voliče. S ohledem na jeho mediální pověst si myslím, že měl začít s kampaní daleko dříve. Přesto nevylučuji, že do případného druhého kola postoupí s Milošem Zemanem právě Mirek Topolánek, a zopakuje tak roli Karla Schwarzenberga před pěti lety. Samozřejmě také v kole druhém.
Kdybyste měl říct pár slov ke všem devíti kandidátům na prezidenta, s jakými lidmi máme tu čest?
Miloš Zeman zřejmě považuje své zvolení na druhé funkční období za završení své politické kariéry a možnost dotáhnout do konce své záměry, které časově překračují prvních pět let.
Jiří Drahoš již byl prezidentem Akademie věd, takže touží po získání stejného titulu na nejvyšší úrovni a slibuje, že bude jiný než Miloš Zeman.
Michal Horáček si klade vysoké cíle a jako cti dbalý hazardní hráč riskuje jen svůj vklad.
Mirek Topolánek se pokouší o návrat do politiky, a aby nevstoupil do stejné řeky (byl úspěšným předsedou politické strany a premiérem), kandiduje na prezidenta.
Přiznám se, že zbylých pět kandidátů podvědomě zahrnuji do množiny stoupenců olympijské myšlenky – „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“. Z praktického hlediska by jejich účast mohla odvrátit vítězství Miloše Zemana v prvním kole. Takže stručně:
Pavel Fischer, můj bývalý kolega z MZV, chce, aby v průběhu předvolebních debat více zazněla témata mezinárodní politiky a ostrá kritika MZ. Obojí se mu zatím daří.
Marka Hilšera jsem si zapamatoval, že v roce 2014 použil stejnou formu protestu jako ukrajinské hnutí FEMEN, když se obnažil na tiskovce Úřadu vlády, aby protestoval proti ruskému prezidentovi a anexi Krymu. Nevím, je-li to dostatečná kvalifikace na funkci prezidenta České republiky.
Vratislav Kulhánek kandiduje za obnovovanou stranu ODA, což nejspíše představuje klíčovou informaci o důvodu jeho účasti v kampani.
Jiří Hynek je prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, nicméně kandiduje za své za stranu Realisté.
Petr Hannig má zřetelně kromě muziky také rád politiku, a tak se v kampani docela snaží.