Miloše Zemana proti Straně lži a nenávisti

Vláďa z Brna
11.1. 2018 posláno redakci
Kdo už je přesycen přívalem lživé kvazi-pravdy a nenávistné kvazi-lásky, kdo chce v nadcházejících volbách pragmaticky volit silnou nezkorumpovanou osobnost, která sice nemluví vždy libozvučně, ale zato se snaží věci pojmenovávat pravdivě a výstižně, nemůže v tomto týdnu volit nikoho jiného, než Miloše Zemana.
 Často lidé, kteří se přiznají, že budou volit Miloše Zemana, se přiznají i k tomu, že jim to žádnou radost nedělá. Ale vědí vůbec, co vlastně jim radost nedělá? Je tím problémem sám Miloš Zeman, nebo spíš něco nevyhnutného ale potřebného mimo něj, co on svým způsobem úspěšně reprezentuje?

 Už dlouhé roky jen narůstá deziluze z dosavadní polistopadové politiky. Za tu dobu jsme už byli nuceni si projít mnoha fázemi nadějí a zklamání. Je zřejmé, že často jsme své naděje vkládali do projektů, které by se nejvíc daly připodobnit k tajným operacím mocenských skupin. Nespokojenost, rozčilenost a revoluční atmosféra se dere na povrch. Kromě mnoha v podstatě nezdařených pokusů o výměnu politiků došlo také, mj. pod manipulační záminkou boje proti korupci nebo totalitě, k ovládnutí posametových stran a všech hlavních médií, včetně zejména ČTV A ČRo, jedinou stranou kvazi-pravdy a kvazi-lásky, ve skutečnosti ‚Stranou lži a nenávisti‘, jako příkrovu pro čachry mafiánské hydry v pozadí.

Zloději na nás ze všech míst hulákají chyťte zloděje. Tihle pro-oligarchičtí autokratičtí burani, naši čeští v nerozborné jednotě s internacionálou eurounijních, hulákají a při tom utahují šrouby.

Nejvíce hysterie ze ‚Strany lži a nenávisti‘ se projevuje proti jakémukoliv náznaku populismu a pragmatismu. Je jasné proč, téměř vše, co ‚Strana lži a nenávisti‘ hájí, je v příkrém rozporu s populismem a pragmatismem, respektive se zdravým rozumem a praxí. Masaryk napsal, že „Humanistická taktika všude, a tedy i v politice, hodí se pro nás lidi velmi dobře, a to tak, že je i praktická, tj. užitečná a výhodná…, …nedokazoval jsem, že humanitní princip je jediný správný. Akceptuji tu prostě učení Ježíšovo… A učení to není pouze ideálně správné, ale je venkoncem praktické.“
Nejvíce v rozporu s tímto Masarykovým vzkazem není použití nesalónního slovníku, ale nenazývání věcí pravými jmény. Když totiž salónní výrazivo nestačí k pravdivému vyjádření, pak nezbývá, než ho nakrátko opustit.

Nutný pragmatismus může být někdy až na hranici cynismu a to není zrovna příjemné. Proto většina lidí potřebuje opravdu silnou motivaci, aby vůbec začali uvažovat tímto nepohodlným směrem. Avšak v této době je takové motivace pro každého už víc než dost a lidé konečně vytahují z písku své hlavy, dosud schovávané před nechutným přívalem dobroserské propagandy. Ano, je to nepohodlné. Systém nás ponouká myslet pozitivně, i sami po tom toužíme, přitom ale realita zdaleka vždy pozitivní není. Přesto, kdo už je přesycen přívalem lživé kvazi-pravdy a nenávistné kvazi-lásky, kdo chce v nadcházejících volbách pragmaticky volit silnou nezkorumpovanou osobnost, která sice nemluví vždy libozvučně, ale zato se snaží věci pojmenovávat pravdivě a výstižně, nemůže v tomto týdnu volit nikoho jiného, než Miloše Zemana. Bez bujarého nadšení.