Představuje se nový výsadkářský obrněnec pro moderní válčení: Tajfun-VDV (VIDEO)
21.10.2016 Eurasia24
Několik podrobností o programu vývoje nového ruského obrněného automobilu K4386 Tajfun-VDV.
Vývoj tohoto pancéřového vozidla výsadkových jednotek, zahájený před několika lety podnikem Kamaz, se dostává do finiše. V září bylo vozidlo v rámci zkoušek shazováno (na padáku) z letadla a nyní přicházejí na řadu testy odolnosti proti pozemnímu výbuchu a testy odolnosti opancéřování. Výsadkáři dokázali přimět závod v Čelny, aby do vyvíjeného vozidla „dal a naučil je“ všemu, co je potřeba. Spolupráce závodu s „modrými barety“ se ukazuje jako velmi úspěšná.
Už ne „Kamaz“, ale „K“
Do konce roku by měl být nový pancéřový automobil K4386 Tajfun-VDV vyvíjený ve městě Naberežnyje Čelny otestován na odolnost proti výbuchu a odolnost pancéřování. Odpovědnost za vývoj stroje měl ještě donedávna přímo Kamaz, nyní je za dokončení vývoje odpovědná bývalá součást Kamazu ZSA( Завод специальных автомобилей). Za zmínku stojí, že z veškeré vojenské techniky vyvinuté a vyráběné Kamazem zmizelo z názvu slovo „Kamaz“ a v reklamních materiálech je dnes nahrazeno pouze indexem „K“.
Vozidlo dostalo bezosádkovou, dálkově ovládanou bojovou věž. Lze říci, že tímto krokem byla vnější podoba testovaného výsadkového pancéřového vozidla dokončena.
Obrněný automobil je vyvíjen na základě smlouvy s ministerstvem obrany, a to pro Vzdušně-výsadková vojska Ruské federace (VDV – z Воздушно-десантные войска). Od podepsání smlouvy v listopadu 2015 až po dokončení prvního zkušebního prototypu uběhlo pouze 5 měsíců (zde je třeba uvést, že samotný předmět vývojového programu – výsadkové obrněné vozidlo – zveřejnil Kamaz již před více než 3 lety).
V únoru 2013 oznámil velitel ruských výsadkářů Vladimir Šamanov, že Kamaz připravil pro výsadkáře dvouosý automobil stejného jména. S největší pravděpodobností tím byl myšlen automobil známý dnes pod označením K53949 Тайфуненок (Tajfunek – jde o neoficiální zdrobnělou přezdívku, která nemá s formální skutečností nic společného – pozn. bmpd), který se vlastně stal předobrazem nového Tajfunu.
O půl roku později pak Šamanov uvedl: „Čekáme ukončení prací na vývoji a konstrukci kolového obrněnce. S velkým optimismem, přes všechny těžkosti, sledujeme zejména postup prací v Kamazu. Doufáme, že do konce roku se tam už snad objeví bojové kolové vozidlo. Budeme se ho učit ovládat, neboť jeho výroba je již v posledním stadiu prací.“
Letos 16. května pak velitel VDV zveřejnil, že Kamaz zahájil montáž čtyřkolových strojů disponujících balistickou odolností pátého stupně (míněna je zřejmě norma STANAG 4569 pro lehce pancéřovaná vozidla používaná v NATO a obsahující 5 stupňů. Pro porovnání – BVP 1 a 2 mají stupeň balistické ochrany 2, na čele korby pak 3 – pozn. překl.).
„Plánujeme, že do konce roku obdržíme (z Kamazu) zkušební prototypy stroje, abychom mohli zahájit vojskové zkoušky,“ doplnil. Podle informací blogu CAST začalo testování ještě na jaře. Dodejme, že tato skutečnost ruské výsadkáře velmi potěšila – v červnu Šamanov vyznamenal pracovníky zúčastněné na výrobě a konstrukci vozu pamětními medailemi a děkovnými listy.
Auto pro moderní válku
Před vývojovými pracovníky stál úkol zabezpečit, aby vozidlo bylo schopné výsadku z letadla a současně aby zajišťovalo přepravu výsadkářů s potřebným komfortem a vysokou úrovní ochrany. Stroj je velmi variabilní – u prototypů představuje variabilita cca 50 %, u sériových strojů by se měla pohybovat mezi 70 a 80 %.
Podle informací kolujících v sociálních sítích má Tajfun-VDV hmotnost 11 tun, je vybaven motorem o síle 350 HP s automatickou převodovkou a dosahuje maximální rychlosti až 105 km/h. S plnou nádrží urazí 1200 km. Na podvozku je umístěna bojová věž s 30mm automatickým kanonem.
V září měl být vůz předán k pokusným výsadkům z letounu. V témže měsíci uvedl na fóru Armáda-2016 hlavní konstruktér Kamazu Denis Valejev, že nový výsadkový automobil se od Tajfunka liší bezrámovou konstrukcí, samonosnou karosérií a sníženou hmotností. Některá technická řešení by podle šéfredaktora časopisu Export zbraní Andreje Frolova měla být využita nejen na Tajfunu-VDV, ale i na Tajfunku.
„Automobil této třídy ruská armáda potřebuje, zda však potřebuje právě tento automobil, to vám za výsadkáře říci nemohu,“ uvedl známý vojenský blogger a automobilový žurnalista Alexandr Privalov. „Věřím ale, že Šamanov si uměl na průmyslu ‚vydupat' to, co pro výsadkáře potřebuje. A dělá to velmi dobře. V době, kdy byl ministrem obrany Serďjukov, to bylo s ‚ohýbáním' průmyslu složitější. Současné vedení ministerstva obrany ale provádí průmyslovou politiku velmi racionálně a kompetentně.“
Všimněte si, že nové auto přivádějí v Čelny na svět právě včas. Šamanov nejednou mluvil o tom, že přezbrojení vzdušně-výsadkových vojsk je nutno provést do roku 2018. Současně uváděl, že jejich početní stavy by se do roku 2019 měly zhruba zdvojnásobit až na 72 tisíc mužů. V dubnu pak ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že dochází k zahájení všestranného posilování výsadkových vojsk jako sil rychlé reakce.
Vojenští experti předpokládají, že nový velitel VDV Andrej Serďjukov (Šamanov byl potvrzen do funkce předsedy Výboru pro obranu nově zvolené Státní dumy), který sehrál důležitou roli při operaci připojení Krymu k Rusku, bude pokračovat v intenzívní přípravě VDV na moderní válku vedenou vysoce pokročilými vojenskými technologiemi.
Kamaz jde správnou cestou
Faktor přezbrojení výsadkových vojsk zdůraznil i další šéfredaktor – tentokrát časopisu Zbraně vlasti Viktor Murachovskij: „Státní zkoušky Tajfun-VDV ještě neabsolvoval, uvidíme, jak dopadne. Ale již dnes je možno předpokládat, že je to stroj vhodný zejména pro útočné výsadkové jednotky; s jeho masovým nasazením při padákových výsadkových operacích se nepočítá, snad jen u menších průzkumných skupin. Útočné výsadkové jednotky přitom dnes používají převážně starou, ještě sovětskou, techniku: na východ od Uralu BMP-2 a v evropské části Ruska staré modely strojů BMD,“ konstatuje Murachovskij.
„Pokud tomu však rozumím, chtěli by výsadkáři tuto část své výzbroje unifikovat. To by znamenalo, že se Tajfun-VDV stane pro výsadkové jednotky hlavním transportním prostředkem, takže státní zakázka na něj může být dost významná. O dalších kandidátech na roli vozu Tajfun -VDV ze strany vojenských představitelů přitom nebyla řeč. Tajfunek a tento nový prototyp se tak pro výsadkáře stávají bezalternativní variantou přezbrojení.“
Stojí za pozornost, že v Čelny nejsou proti dalšímu rozšíření spolupráce s výsadkáři. Na fóru Armáda-2016 zveřejnil Kamaz zajímavou zprávu. K tomu Privalov uvedl:
„Chce (Kamaz) zahájit výzkumné a vývojové práce také na další výsadkářské technice a žádá o prostředky z vojenského rozpočtu. Konkrétně se jedná o výsadkový Kamaz-43501. Při zkušebních testech v roce 2006 se tyto stroje po přistání na padáku převracely vzhledem k vysoko položenému těžišti. Kamaz dnes navrhuje jednoduché řešení – oddělit korbu vozu od podvozku a jejich výsadek provést odděleně. K návrhu se rozvinula diskuze. Velení VDV k tomu uvádí: pojďme nejprve problém posoudit na základě výzkumně vývojových prací a uvidíme, zda je to nutné a jak to udělat. Kamaz na tento názor dosud nereagoval, ale směr jeho úvah je principiálně správný.“
„Obdobně si Kamaz vede i v dalším případě: Tajfun-VDV má motor Cummins, jehož použití ministerstvo obrany rozhodně nepožadovalo a tato skutečnost brání tomu, aby vozidlo mohlo být považováno za 100% tuzemský výrobek. Problém se ovšem dá řešit. Odpružení? U Tajfunku byl pokus použít nizozemské, protože prý doma se zatím nevyrábí. Kamaz ale navrhl, aby byl pověřen vývojem hydropneumatického odpružení, kterým se již zabývá. Převodovka? I tady žádá Kamaz, aby byl pověřen vývojem automatických převodovek včetně převodovek pro vozidla třídy, do které patří i Tajfun-DVD. Jediný problém spočívá v tom, že řešení těchto záležitostí mělo být zahájeno již před několika lety. Tenkrát ovšem bylo pro vedení Kamazu důležitější dohodnout se nějak s Němci, Italy nebo Iry... Nakonec tam však pochopili, že udělat si všechno budou muset sami, protože nikdo jim žádné hotové řešení na zlatém podnosu nepřinese.“