Glosy, hříčky a verše Mojmíra Soukupa, bratra undergroundového hudebníka Charlie Soukupa
Usmívající se, mohutný, energií vás nabíjející muž, takovým je básník Mojmír Soukup (*1946), podpisující se obyčejně Ivan Fontana a fakticky bydlící nad stanicí Hradčanská. Jeho dům navrhl architekt Gočár, ale kvůli stavbě má metra trhliny a surreálně skloněné schodiště po odstřelu sousedního činžáku.
Mojmír Soukup je bratr disidenta a hudebníka „Charlie“ Soukupa, který ho navštěvuje od svého návratu z Austrálie téměř každý pátek, zatímco třetí ze sourozenců, Mojmírova sestra, se zdržuje ve Spojených státech, kam emigrovala už v roce 1968 (a kde se provdala). Na rozdíl od Charlie Soukupa, který bydlel také ve Francii a Švýcarsku, však o ní nelze říct, že by jí komunisté zcela znemožňovali návraty.
Ani choť Ivana Fontany alias Mojmíra Soukupa není svázána pouze s českým prostředím a její otec, důstojník ruského původu, padl v Brně v poslední den války. Mojmír Soukup má jeho dceru očividně rád a intuitivně navíc umí odhadnout, co nejlépe sedí lidem okolo; mně například dlouho sliboval, a nakonec i věnoval výtisk knihy Lásky (česky 1990) Carla Dossiho v překladu Jiřího Pelána.
Jeho vlastní a nejnovější kniha nese titul Glosy mezi řádky a sestává ze čtrnácti oddílů, z nichž ten titulní je i posledním. Fontana kombinuje verše s aforismy, hříčkami a skutečně s glosami, ale někdy váháme, kam zrovna útvar zařadit. Jindy víme, že jedno nevylučuje druhé. „Sluneční hodiny mají jen jednu ručičku, ale ručí za ni.“
Kniha začíná oddílem „Obrazů a snů“ Pinakotéka: „Ňadra oblaků nejsou tak modrá jak zdá se / některým pilotům.“
Následuje rozsáhlejší sbírka veršů Vzpoura básní, uvedená dvěma slokami s titulem Jarní pouť.
Matějská pouť na začátku jara nám dává
zapomenout zimní mrazy. Z rána na zemi
najdeš ještě ledová zrcátka.
Pod lupou se protahují životní sny.
Kolotoče s trochou závrati ubírají dnům
na vážnosti. Právě se klube barevné jaro
a katedrálu otevírá žlutými petrklíči.
Všemu vévodí barevní kohouti!
V třetí části Hesla a piny se autor vrací k aforismům, čtvrtý díl sestává z Divadelních hrátek a jednoaktovek, i když je Fontana velmi, velmi specifický dramatik. Další oddíl nás vtahuje až do Údolí slov.
Recept na mošt
Co uděláš nejdřív. Učeš zralou třešeň,
pohladíš ji po kmeni a obvážeš
všechny její bolístky.
Košík s náušnicemi třešní z koruny
sneseš do klenotnictví.
Pak vezmeš dudy a sevřeš je v podpaží,
až zazpívají tu naši strakonickou.
Pak naplň sklenice. Nemačkat příliš,
lehce je prolož slunečními paprsky.
Lom světla prozradí tekutý rubín.
V oddíle Samá voda jsou opět kouzelné slovní hříčky (Skleněná etuje na břehu Metuje), ale i závažnější sdělení.
Novela zákona
Vodní zákon se sám opraví po každé povodni.
Následují Auty a penalty: „Těžká není lež – těžký je hřích.“ „Synagoga Vincenta van Gogha.“ „Samota zahání duši do rohu.“
Nezahání ji tam hned a pokaždé, dodal bych, ale často. Chápal to i výš zmiňovaný Carlo Dossi. Následují Ivanovy Městské variace a maně upomenou na Ajvazova Města. „V Londýně máchneš nožem a z mlhy plátky šunky odletí.“
„Symboly srp a kladivo jdou do dražby v Sotheby. Vyvolávací cena je navždy.“
„Na Palmovce najdeš horký rovník. Najdeš tam i model kulového blesku.“
Citujme i z oddílu Loby a kraťasy. „Hoří Notre-Dame. Jestlipak se Quasimodo zachrání.“
Oddíl Hříchy a odpustky sestává také z cihliček struktury méně božské a Odlety... Například s brexitem si věru hlavu nedělají:
Císařská laboratoř
V laboratoři Na Královce, v níž se paprsky
slunce po přidání mědi, kobaltu a po
důkladném promíchání zanedlouho změní
ve zlaté mlčení.
Poslední pokus v pravé poledne odlíti
paprsek slunce. Poslední šance pro
alchymistu Magistra Edwarda Kellyho,
před odjezdem z Prahy a jeho druha
Dr. Lee do staré dobré Anglie.
Pak přilétají, stránku po stránce, další a další básně Odletů: Davidova věž, Všechno už tu bylo, Bůh a klec, Kybernetická válka, Co vše lze zaokrouhlit, Únik informací, Pouštní zóna, Stolová hora, Tři města, Zlaté české ručičky, Peřina, Židovská škola, Královský rubáš, Týden v Sedmihorkách, Návštěvní řád městského parku, Zlo. A Františku Nábělkovi připsaná báseň Ouckland.
Železná opona
Za ta dlouhá léta nepamatuji tak
chladnou a dlouhou zimu
Meluzína smutně fouká na okarínu.
Sám vítr dnes hraje na bicí.
Železná opona rozděluje ulici.
Den za dnem stojí slunce na nohou.
Před oponou za oponou –
orchestr hraje kolem dokola
tiché requiem.
Vše řídí agent vítr.
Fontanova kniha pokračuje pasáží Místopisné značky a mapy (V Radotíně dostaneš dobrou náladu/ nebo taky přes kušnu!) a přichází „Babiččin herbář“ Botanicus. Fontana je nejen tady autorem miniatur, které spojuje neviditelný surrealistický les mýtů.
Těch mýtů, které prosvětlují životy nás všech.
Je šance najít cestu k záchraně této civilizace? Nevíme. Ale zatímco Petr Zelenka – po natočení filmu Modelář – váhá, máme-li věřit rozhovoru s ním, Ivan Fontana ví, že šanci jsme už propásli.
Ale umění a poezie nejsou zničitelné artefakty. Na jejich křídlech snad proto znovu vzlétne i člověk.
Ivan Fontana (Mojmír Soukup): Glosy mezi řádky (stav k 16. 6. 2019). Ilustrace Václav Hollar. Vydalo nakladatelství KAMPE. Praha 2019. 170 stran.
{loadmodule mod_tags_similar,Související}